Neoprávněné hospodaření Agrofertu? Stát by se měl zemědělců zastat, říká komora

Neoprávněné hospodaření Agrofertu? Stát by se měl zemědělců zastat, říká komora
Hlasujte prosím.

Podle AK, která je největší stavovskou organizací zastupující zemědělské a lesnické podnikatele, ale i soukromě hospodařící zemědělce, k tomu dochází v souvislosti s obděláváním pozemků s nejednoznačným vlastníkem a údajně nezákonným čerpáním dotací na tyto pozemky. Reaguje tím na úterní zprávu Českého Rozhlasu, podle kterého Agrofert neoprávněně hospodaří na 1700 hektarech. [celá zpráva]

„Způsob, jakým byla informace o údajném protiprávním hospodaření s těmito pozemky podána, byl poněkud zjednodušující a čišela z něj především snaha vyvolat senzaci,“ napsal Právu ve stanovisku komory její tajemník Jan Doležal.

Podle agrární komory jde o běžnou a poměrně rozšířenou praxi, která se podle oblastí týká tří až pěti procent zemědělských pozemků, řádově tedy několika stovek tisíc hektarů. Vzhledem ke struktuře vlastnických vztahů v českém zemědělství, tedy k situaci, kdy 30 tisíc zemědělských podnikatelů hospodaří na zhruba čtyřech miliónech hektarů zemědělské půdy, která má více než tři milióny vlastníků, se tomuto stavu ani do budoucna nelze zcela vyhnout.

Mezi majiteli zemědělské půdy v minulosti docházelo a dochází ke směnám, dělení pozemků na základě dědického řízení, či dokonce k opuštění nemovitosti, například v případě úmrtí, emigrace vlastníka, a s tím spojené ztrátě zájmu o nemovitost.

Dotační podpory pobírá uživatel

Podle stanoviska AK je taktéž třeba uvést na pravou míru souvztažnost mezi vlastnictvím půdy a oprávněností k dotačním podporám. Pobírat tyto podpory je totiž podle aktuálního právního řádu, platného v celé EU, oprávněn uživatel pozemku, tedy ten, kdo se o půdu stará, zúrodňuje ji a zhodnocuje.

V ČR je asi na čtvrtině zemědělské půdy uživatel zemědělské půdy zároveň jejím vlastníkem, zbývající část půdy je potom obhospodařována v nájmu. Ve většině západoevropských zemí je tento poměr obrácený, pronajímané půdy je tam méně.

Uživatel pozemku se právním důvodem užívání (výpisem z katastru či pachtovní/nájemní smlouvou), který opravňuje jeho zápis do registru LPIS (Land Parcel Identification System – registr zemědělské půdy pro účely evidence a výplat zemědělských podpor – pozn. red.), prokazuje pouze při prvním zápisu nebo v případě, že jsou vyjádřeny pochyby o tomto právním důvodu.

V praxi to například znamená, že se majitel dohodl s jiným zemědělcem, který mu mohl nabídnout vyšší pachtovné či nájemné za užívání pozemku.

Vyjádření pochyb o právním důvodu užívání však ze strany vlastníka nebo nového uživatele s vlastním právním důvodem užívání (nájemní smlouvou) vyžaduje aktivní krok, který ovšem v případě, že půda byla opuštěna nebo o ni nikdo s právním důvodem užívání nejeví zájem, nelze dost dobře uskutečnit.

V takovém případě jsou zcela správně a podle práva dále vypláceny dotační podpory aktuálnímu uživateli, který nemá možnosti ani kapacity zajímat se o to, kdo je aktuálním vlastníkem pozemku, na kterém hospodaří (mnohdy by se u právnických osob ani nedopátral).

Opačná situace by naopak vytvářela právní nejistotu. Očekávání aktivity ze strany vlastníka nebo osoby, která s vlastníkem podepsala pachtovní smlouvu, je z tohoto pohledu v pořádku. Na straně zemědělce je pak samozřejmě povinnost se v přiměřené míře snažit si pro účely evidence LPIS vlastnické vztahy urovnat tak, aby v okamžiku podání jednotné žádosti byly všechny právní náležitosti v pořádku.

„Jako zájmovou stavovskou organizaci, která zastupuje zájmy agrárního sektoru, nás mediální kampaň zaměřená proti zemědělcům, kteří na půdě poctivě hospodaří, pochopitelně mrzí. Při detailnějším vhledu do této problematiky totiž zájemce zjistí, že se nejedná o nečestné nebo nezákonné jednání, ale spíše o nedokonalost v současném právním systému,” vysvětlil dále Doležal.

Dořešme společně právní nejistotu

Podle něj je také třeba jasně říct, že pozemky, kde není při veškeré vůli majitel dohledatelný, by zůstávaly neobdělány s veškerými negativními dopady na životní prostředí, zaměstnanost a potravinovou soběstačnost republiky. V ČR přitom podle hrubých odhadů jde o několik stovek tisíc hektarů.

„Místo snah pošpinit zemědělce a vyvolat senzaci bychom se měli soustředit spíše na veřejnou diskusi o tom, jak do budoucna legislativně dořešit výše popsanou právní nejistotu, do které se uživatelé zemědělských pozemků, v řadě případů bez vlastního zavinění, mohou dostat,“ uzavírá tajemník agrární komory.

Zde může být Vaše reklama 15.000 odkazů na Váš eShop,web,blog. Pokračujte ve čtení zde

Sdílet povoleno.